Užitná, podlahová a obytná plocha.

Jistě jste se už setkali s pojmy užitná plocha, podlahová plocha, obytná plocha… Udělejme si v nich trochu jasno! Začněme s plochou užitnou.

Užitná plocha je součet velikostí jednotlivých místností. Nepočítají se balkóny, lodžie, sklepy, terasy aj. Užitná plocha se měří uvnitř vnitřních stěn, ale nezahrnuje konstrukční plochy (podpěry, sloupy, šachty, komíny apod.), průchozí prostory (výtahy, eskalátory, schodišťové šachty apod.) a plochy, kde jsou umístěna zařízení topení a klimatizace, nebo energetické generátory.

U podlahové plochy to je jednoduché – sečteme všechnu plochu, která je uvnitř vnějších konstrukcí bytu včetně příček. To znamená, že podlahovou plochu tvoří půdorysná plocha bytu včetně všech svislých stěn a jiných konstrukcí (nosných i nenosných). Podlahová plocha je větší než obytná a užitná plocha.

Obytná plocha je stanovená vyhláškou č. 137/1998 Sb. U obytné plochy sečteme velikosti všech místností k obývání. Nepočítá se zde plocha koupelny ani toalety, do součtu se logicky nezahrnuje ani spíž, balkón, lodžie, terasa nebo sklep. Obytná místnost je část bytu, která splňuje požadavky předepsané vyhláškou, tedy je určena k trvalému bydlení a má podlahovou plochu nejméně 8 m². pokud tvoří byt jediná obytná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 16 m².