Ohlédnutí za prodejem domu v Lidmani

Prodej domu v Lidmani skončil vytouženým úspěchem, ale když se za celým obchodem ohlédnu, mohu s jistotou říct, že šlo o jednu z nejtěžších transakcí, se kterou jsem měl možnost potýkat se. A jak že to vůbec všechno začalo?

Každý realitní příběh je unikátní. Mnoho lidí, kteří nemají větší povědomí o tomto businesse, žije v přesvědčení, že náplní naší práce je nafocení nemovitosti (mnohdy telefonem), vyinzerování a čekání na nějakého toho kupujícího. Pravdou je, že tohle představuje pouhých pár procent všeho. A to vůbec nemluvím o způsobu zpracování kvalitní propagace. Pokud se realitám makléř věnuje naplno, v podstatě funguje nejen jako obchodník spolupracující se silným právním oddělením, ale i jako marketér, někdy finanční poradce a když to nadnesu, tak i terapeut/psycholog, který se musí řádně vcítit do potřeb klientů a na základě toho pro ně najít to nejideálnější řešení v dané situaci. A nutným základem všeho je komunikace. Nemusí být hned každý extrovert, ale rozhodně je třeba být se všemi zúčastněnými pravidelně v kontaktu a reagovat na neočekávané změny. Tento příběh všechno jenom podtrhuje.

S klientem (prodávajícím) a jeho partnerkou jsme se potkali na prohlídce jiného domu, který jsem měl v nabídce. I přes to, že nesplnil jejich očekávání, jsme se rozpovídali o jejich situaci a došli k tomu, že by také potřebovali prodat svůj dům. Dohodli jsme se, že se na něj přijedu podívat, zhodnotíme situaci a třeba se nějak domluvíme. Když jsme se později spojili, abychom probrali možnou prodejní cenu a další náležitosti, klient se rozhodl využít mých služeb s tím, že počkáme, až zmizí zbytky sněhu, abychom se s týmem mohli pustit do práce. A protože jde o unikátní dům, na videu jsme si dali opravdu záležet. Součástí natáčení bylo tehdy i grilování, lezení na věž, střelba z luku… zkrátka jsme se rozhodně nenudili. 😊

Následně přišla na řadu inzerce, propagace na sociálních sítích a práce se zájemci. Ta nebyla nejjednodušší, protože si vyžádala o něco delší časovou investici, než je běžně nutné. S každým jsem telefonicky hovořil mnohdy i několik desítek minut, abych dotyčného na vše předem připravil. Důvodem byly historie domu a jeho technický stav. Abych to zkrátil, tak bylo potřeba všem objasnit, že příbuzní původního majitele domu mají chatu, která se nachází na pozemku mezi třemi sousedy včetně mého klienta. Avšak ti k pozemku ztratili přístup, jelikož se jim tato záležitost jednoduše nechtěla řešit s obcí a to ani v průběhu mnoha let, kdy na to měli prostor. Následně si jej zkoušeli vyjednat s každým ze sousedů (opět včetně klienta), ale nikde nepochodili. A tak to začali řešit právně s tím sousedem, přes jehož pozemek je nejsnazší dostat se k jejich chatce. Naštěstí pro nás to nebyl náš případ, a navíc jsem nechal ověřit u advokátky, jestli jsme tzv. v suchu. Jelikož téměř nikdy nic není 100%, dala mi alespoň 99% posvěcení. Kromě toho byl pak elektroměr pro tento dům umístěný na cizím pozemku, ale s jeho majitelem byla co do přístupu vždy naprosto skvělá domluva. Jenomže ne každý na to reagoval pozitivně, a tak jsme se s některými již před prohlídkou shodli, že nemovitost nebude ta pravá pro ně.

V té době byl březen. Prodej nám tím pádem ztěžoval jak konflikt na Ukrajině, tak pomalu ale jistě se zvyšující úrokové sazby. Bylo znát, že se trh začínal ochlazovat, ale stále bylo s kým pracovat. Dům šel do inzerce za 6.000.000,- Kč, ale zájemců bylo oproti minulému roku znatelně méně. Někteří by financovali hotově a někteří hypotékou, ale tací měli v plánu využít zafixovaný úrok. Nakonec jsme se dohodli právě s takovou zájemkyní. A do dvou týdnů od vyinzerování jsme se dopracovali k rezervaci. Klient byl nadšený, já také a kupující se těšila na to, jak v příštích měsících převezme s manželem dům. Jenomže tato transakce byla specifická ještě tím, že kromě hypotéky měly tvořit část financování i peníze nabyté z prodávaného domu kupujících. A proto, i když vše vypadalo na počátku nadějně, se prodej začal postupně protahovat.

Rezervační smlouva byla podepsána na tři a půl měsíce. Během té doby se kupující stačili rozloučit se svou neúspěšnou spolupracující realitní kanceláří a pustili se do prodeje na vlastní pěst. Nešlo o to, že bychom se spolu nedokázali domluvit, ale neznalost lokality, málo času a k tomu ještě extrémní vzdálenost bohužel hrály proti tomu, aby to bylo smysluplné. Naštěstí je začali pomalu kontaktovat noví zájemci, ale nám zato docházel drahocenný čas. Na mého klienta pak započaly doléhat jiné osobní záležitosti a prodej tak bylo nutné co nejdřív jakkoliv posunout. A tak jsme rovněž dospěli i do bodu, kdy jsme řešili, jestli s prodejem pokračovat, když se za poslední měsíce situace vůbec nepohnula. Jenomže v té době už bylo patrné, že najít nové kupující, kteří by se do domu zamilovali jako ti, se kterými jsme jednali, by bylo těžší než hledat jehlu v kupce sena. Úrokové sazby totiž dramaticky vzrostly a trh jak kdyby opravdu zamrznul. Když už se nějaký zájemce objevil, tak většinou v případě nemovitostí do cca 3.000.000,- Kč.

Právě z toho důvodu bylo jasné, že tenhle případ musíme jakýmkoliv způsobem dotáhnout do konce, jinak bychom prodej mohli buď ještě znatelněji protáhnout, kdybychom jej rozjeli nanovo, nebo by se klient pravděpodobně musel smířit se znatelně nižší kupní cenou. A i když by to rozhodně neudělal každý, byl to právě prodávající, kdo navrhnul, že pokud kupující zvládnou za určitých podmínek dům ufinancovat do konce roku, umožní jim to v případě, že všichni zúčastnění podepíšou takové právní náležitosti, které by prodávajícího maximálně zabezpečily a výše zmíněné mu garantovaly. Nakonec jsme s naší skvělou advokátkou vymysleli, jak celou věc uchopit. Stálo nás to několik dodatků, setkání s notářkou, dlouhá jednání s bankami, financování na etapy, sjednání extra úvěru, a hlavně opravdu pevné nervy a nějaký ten bílý vlas navíc, abychom to všechno dotáhli. Ale nakonec se to povedlo. Dokonce se v mezičase kupujícím podařilo nalézt zájemce na jejich dům, ačkoliv ani u nich nebylo financování vůbec snadné. Všichni totiž nyní bojují s tím samým. Buď s příliš vysokými úroky u hypoték, nebo s prodejem vlastní nemovitosti za účelem koupě jiné.

Ve výsledku jsme se tak dopracovali k vytouženému úspěchu. Původní plán dovést vše do konce během několika týdnů se nám protáhl o několik měsíců. Dohromady tak prodej trval přes půl roku. Nikdy jsme to ale nehodlali vzdát. Bylo to náročné, ale kdyby to bylo snadné, byla by to nuda a dělal by to každý. Já tímto musím poděkovat ještě jednou všem, kteří to se mnou prožívali, protože bez společného úsilí, zachování pozitivního postoje, a i když to ne vždy byly lehké, tak i chladné hlavy, bychom to nejspíš do úspěšného finále nedotáhli. To pak bylo o to krásnější, když mi prodávající klient nabídl tykání, přičemž od té doby jsme nepřestali být v kontaktu a já jsem si jistý tím, že z tohohle divokého obchodního vztahu vzejde opravdu dlouholeté přátelství. A právě proto mám tuhle práci tak strašně rád, protože i když to není vždycky snadné, tak výsledky, které vám přinese, jsou zkrátka k nezaplacení…

Pokud byste i vy uvažovali o prodeji své nemovitosti, nebo si jen s něčím nevíte rady, tak se na mě neváhejte obrátit. Můžeme zajít na dobrou kávu, probereme vaší situaci a společně najdeme to nejideálnější řešení. A pokud do toho půjdeme společně, tak se jako vždy postarám o to, abyste se vy sami museli starat co nejméně.